na Blog.cz

Jako každý rok jsem se na den Harmonie moc těšila. Vyšlo nám krásné počasí a tak měli všichni dobrou náladu. Když jsem přišla ke škole, bylo už pořádně rušno.Nastoupili jsme do autobusu a já v duchu přemýšlela, jaké to bude v Muzeu, kam jsme měli namířeno..
Kdyby na budově muzea nebylo vyloženě napsáno NÁRODNÍ TECHNICKÉ MUSEUM ani bych ho nepoznala. Veliká budova, která v sobě schovává mnohá tajemství techniky...Obyčejná zvenku, ale krásná zevnitř. Jako první nás uvítala veliká hala s dopravou a jejím vývojem. Je opravdu krásné a zvláštní, jak si to lidé můžou prohlédnout. Hala byla naplněna starýmy lokomotivami, auty, koly a letadly.. Z téhle haly mě nejvíc zaujalo staré auto Tatra 80 z roku 1935. V průběhu 30. let bylo těchto automobilů v Kopřivici vyrobeno jen 26. V NTM se dochoval historicky nejvýznamější z nich. V létě roku 1935 byl dodán pro potřeby prvního prezidenta Československé republiky, Tomáše Garriqua Masaryka... Na tu dobu to bylo velice pěkné auto.
Budova muzea mé celkem 4 podlaží ve kterých se nachází různé výstavy jako ASTRONOMIE, TISKAŘSTVÍ, FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR A ARCHITEKTURA. Ta mě asi zaujala nejvíce. Ve vitrínkách byly modely různých budov, sídlišť...Mají to opravdu krásně udělané. Před vstupem do této místnosti majestátně stojí nádherná fontána se skleněnými miskami, ve kterých se uchycuje tryskající voda, která spadá do bazénku, ve kterém je umístěna. Fontána na výstavě v Bruselu roku 1958, zrestaurována v roce 2008. Získala ocenění Čestný diplom.
Po té, co jsme si prohlídli museum nás čekala cesta na Vyšehrad. Nečekala jsem, že bude až tak hezky a tak jsem musela mimo batoh tahat i bundu. O to víc jsem byla ráda, když jsme konečně dorazili na cílové místo. Kolem Vyšehradu je krásný parčík pro odpočinek a moc pěkná vyhlídka na Prahu. Navšívili jsme i kostel sv. Petra a Pavla, který je velice pěkně vyzdoben jak nástěnými malbami, tak jednotlivými ukázkami kaplí svatých. Byli jsme se podívat i na hřbitově Svatí, kam jsem se vždy chtěla podívat. Potichu jsme se procházeli mezi jednotlivými hroby a hledaly ty, s pro nás známými jmény. Bylo zvláštní najednou stát před hrobem Boženy Němcové, Bedřicha Smetany, nebo Karla Hynka Máchy...Když jsme hřbitov opustili, všichni mysleli, že už pro některé konečně pojedeme domů. Ale kdepak..Měli jsme jetě dost času a tak jsme jeli na opravdu poslední místo výletu a to na Václavské náměstí. Nikdo nečekal, že by jsme se tam hromadně procházeli a tak už všichni plánovali návštěvu Mc'Donald's a KFC. Po volné hodince, kterou jsme dostali pro občerstvení se celá naša skupina sešla u sochy sv. Václava. Odtud už jsme šli jedinou cestu a to k autobusu. Spokojení, najedení a plní zážitků jsme vyrazili zpátky do našeho královského městečka..Další z projektových dnů se opravdu vydařil.

Do Terezína jsme ve zdraví došli. Prvně nás paní učitelky zavedly do Terezínského muzea Ghetta.

V muzeu nám řekli že zhlédneme krátký propagandistický film plný lží který měl ukázat

jak se nacisté krásně chovají k židům. Tento film byl poslán do jiných zemí aby ukazoval že

se o židy nacisté starají krásně a že je o ně dobře postaráno. Žádné ztýrané obličeje jen všudypřítomný úsměv a radost. Realita však byla jiná. Namáhavá práce, vyhublá těla a

všude bylo cítit smrt a utrpení. To vše nacisté vytvořili proto, aby oklamali kontrolu Červeného

kříže která byla do Terezína poslána aby udělala správu, která měla informovat svět o tom

co nacisté s židy i s ostatními národy dělají v koncentračních táborech. Film se stratil. 20 let po

skončení války se jeho část nalezla a byla doplněna obrázky situací Terezína tak , jak to ve skutečnosti bylo. Naše další kroky vedli do Malé pevnosti.Před vstupem do pevnosti se nachází národní hřbitov s velkou židovskou hvězdou.

Průvodkyně nás prvně zavedla do dvoru do kterého přijížděli nový vězní. Zde dostávali své číslo

a oblečení. Nad vstupem do dalšího dvora byl ironický nápis ARBEIT MACHT FREI- práce

osvobozuje. 2. dvůr byl určený pouze pro mužské vězně. Dvůr byl rozdělen na bloky.

V bloku A byly malé cely do kterých bylo zavřeno najednou 40 lidí a na konci války i 100.

Vězni měli každý den brzo ráno nástup a odcházely pracovat. Vykládaly vlaky,

pracovali v kuchyni a nebo šli pracovat do podzemní továrny Richard. V bloku B byla kuchyně

a samotky - temnice. V jedné znich ještě před 2. světovou válkou byl vězněn Gavrio Princip

atentátník který zabil následníka trůnu, Ferdinanda D´este. Za nacistů zde byla vězněna Milada

Horáková. Vedle domu se samotkami byly sprchy a "odvšivárna" ve které se vězni zbavovali vší a bakterií které měli na svích oblecích. Vedle "odvšivárny" byla marodka a falešná holírna, kterou nacisté vybudovali proto, aby oklamaly Červený kříž. Po přejití vodního příkovu jsme se dostali k márnicím. Těla těch kteří umřeli byly odvezena do krematoria a spálena. Prach z těl byl dán do krabic z papíru. Nakonci války se nacisté chtěli zbavit těchto důkazů a prach vsypali do Ohře. Z krematorií jsme se dlouhou podzemní chodbou dostali až k popravišti. Na popravišti stála šibenice. Popraviště původně sloužilo jako cvičná střelnice. Za zdí u šibenice byl nalezen hromadný hrob ve kterém bylo nalezeno 600 těl. K popraviště vedla jediná brána která si vysloužila název, Brána smrti. Poslední co jsme vyděli byl dvůr který jako jediný byl vybudován samotnými nacisty. Tento dvůr vytvořili vězni. V popředí bylo umístěno výstražné popraviště. Nad vstupní bránou byla hlídací věž. Dvůr byl zaplněn malými domky s 125 samotkami a pěti velkými celami ve kterých spalo až 600 lidí. Terezínská pevnost však byla pro většinu vězňů jen přestupníkem, protože později byli odvezeni do jiných táborů nebo do Osvětimy. Tento zážitek byl jedním z těch na které dlouho nezapomenu.

Rádio MegaBo je rádio školy B. Němcové.

Co na našich vlnách je a co vás čeká?

Příběhy a dobrodružství s koňmi pro všechny milovníky koní.

Zajímavé recenze knih pro ty, co rádi tráví společnost s dobrou knihou.

Sborové i škoní informace.

Chvíle poezie.

Mnoho dalšího-vzláště na našem blogu

Poslechněte si nás zde 24 hodin v kuse: http://www.radiohosting.cz/radio/radio1410/

A tady si nás můžete předčíst: http://radio-megabo.blog.cz/

Přeju fajnové poslouchání i počtení.

Vánoce. Každý se na ně těší... Já jsem k nim dostal obrovskou knihu o přírodě. Je zde sposty tříd zvířat, bakterií, rostlin atd. Velmi zajímavou třídou jsou hrotnatci lat. Merostomata. Říká se jim také živoucí zkameleniny. Jsou opravdu podobní

vyhynulým trilobitům. Tato třída zahrnuje čtyři druhy: Ostrorepamerický - největší druh

Ostrorepvýchodoasijský

Ostrorepmolucký

Ostrorep velký

Krev Ostrorepaamerického se využívá v medicíně. V přítomnosti nebezpečné látky se jejich krev srazí

v gel. Největší hrotnatci mohou měřit až 60 cm. Jejich tělo je pokryto silným pancířem, který dobře chrání ale ztěžuje pohyb. V součastné době jsou v mnoha zemích chráněny, ale v Thajsku jsou považovány za lahůdku.

Dne 3.12. jsem se já a moje rodina zůčastnili Drážďanského Vánočního trhu Štrýclmarktu. Kromě úžasně nazdobených

krámků se vším možným mne asi nejvíce zaujal stánek, kde se prodával "Kinderpunsch". Byl to česky řečeno punč pro děti. A tak jsem při zpáteční cestě přemýšlel z čeho je punč vyroben a jaká je jeho historie. Vygoogloval jsem si to a narazil jsem na toto: Punč má ze všech vánočních alkoholických nápojů nejdelší tradici. Jeho počátky

hledejme až v Indii. Tenkrát se připravoval z: destilátu, čaje, cukru, vody a ovocné šťávy. Slovo pochází z Indického slova pro pět (pět ingrediencí) "panč". Angličané proto začli říkat tomuto nápoji punč.

Recept na dětský punč naleznete zde: http://www.chefkoch.de/rezepte/584251157554103/Kinderpunsch.html je v němčině

stačí si ho jen přeložit třeba na google překladači

Dnes, za přesně 10 dní se již já (a určitě i ostatní redaktoři) vidí pod stromkem, jak zběsilě trhají dárkový papír z vysněných přání. V našem rádiu to Vánoční atmosférou doslova dýcha. Všichni se již v 7:00 spěšně scházíme zabaleni v šále, čepici a rukavicích, rozepínajíc si svoje zimní zateplené bundy. Skřehlými prsty lovíme v taškách články, které pak nahráváme nezávidějíc těm, kteří se do školy ještě pořád šourají v té zimě. Upřímně, všichni dávají najevo, jak moc je rádio baví. Já však všem čtu na výrazu, jak už se nemohou dočkat vanilkových perníčků, vosích úlů... A jestli ještě nemáte napečeno alespoň 7 plechů, pusťte si naše rádio, pro zpříjemnění atmosféry. :)

V poslední době nám prosinec jasně dává najevo, že se ujímá své vlády a to především mínusovými teplotami, které nám brání trávit svůj volný čas venku v klidu a pohodě. Tím pádem přichází ty příšerné momenty nudy. To my- redaktoři- máme o zábavu postaráno. Hledáme informace, vše sepisujeme, trénujeme, nahráváme... Snad se Vám tedy naše výsledky líbí. Každopádně bych Vás chtěla pozvat na jednu večerní akci sboru Puellae Cantantes. Jsem přesvědčena, že by jste si ho neměli nechat ujít. Již od léta pilně na kažé zkoušce cvičíme všechny skladby z repertoáru, abychom Vám je pak o Vánocích mohli předvést v celé jejich kráse, tak by nás potěšilo, kdyby jste nás svým příchodem za snahu odměnili. Zpíváme přece pro radost Vám všem! :)

Budeme se na Vás těšit!

Často se mluví o tom, že jízda na koni není sport. TO BY JSTE SE ALE DIVILI!!
Není to o tom sedět na koni jako na záchodě a vozit se. S koňmi se musí pracovat. Né že si řeknete že se dneska chcete svézt a ten kůň pak bude zbylých šest dní stát..
Kdo ale jezdí jako já a ostatní ví, že to s nimi občas není jednoduché. Vše co s nimi děláte, děláte s láskou. Nemůže se na ně řvát ani se k nim chovat jako k odpadu...
Já a další holky z našeho klubu s nimi zkoušíme stále nové věci. Občas jezdíme bez sedla.. Nebo naopak jen na ohlávce.. Někdy třeba jen se sedlem a s vodítkem kolem krku.. Chodíme s nimi i na procházky nebo je učíme nějaké ty malé kousky Ale není to jen o ježdění... Je to i o tom aby jste si s koněm navzájem věřili. Dali mu svou lásku Pečovali o něj.
Však se také říká... NEJHEZČÍ POHLED NA SVĚT JE Z KOŇSKÉHO HŘBETU ;)

No tak dneska jsme ani nestíhali nahrávat a chyběla nám jedna šéfredaktorka- Káťa, která se vymluvila na to, že se ještě šprtala přírodopis, z kterého jsme měli psát test ale

nakonec jako schválnost jsme ho nepsali. Ale nakonec rozhovor s panem ředitelem, který měl být nahrán na náš diktafon, se nezachoval celý..... Doufám že se najde a bude moci být

zveřejněn. A další schválnost: Aniočka nás fotila a zrovna takhle po ránu a bez kafe jsme vypadali fakt rozespale . Ale nakonec už byl konec

takže jsme svou práci ukončili a šli se učit.